Dvojče

Z lůna matky mojí
překrásný a vzácný plod.
Nebyl jeden, ale dvojí,
toť náš společný zrod.

Pomaloučku sílíme, když maminka nás kojí,
zanedlouho zdoláme svůj první schod.
Silným poutem naše životy se pojí,
spřízněná duše přijde vždy vhod.

Život plyne dál a dál,
povahy získávají svůj osobitý ráz.
Občas jsem se bála, občas jsi se bál,
společně to překonáme snáz.

Když kráčíme temnou nocí
a ty mi šeptáš svá tajemství,
vím, jsem blízko tvému srdci,
vždyť pevně drží nás bratrství.

Ze sna se probouzím každého rána,
majíc jen slabou naději.
Pokaždé udeří mě tvrdá rána,
usmrtí mě dříve, než se naději.

Má duše bez přestání pátrá,
na tváři slzy se protnou.
Do nebe vzhlížíc, volám svého bratra:
"Proč zanechals mě samotnou..?"